Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Banda šikovných mladých metalistů z Indianapolis vydala minulý rok album, které jen potvrzuje stočení jejich cesty k techničtějšímu a současně i éteričtějšímu vyznění. Kapela si velmi rychle proklestila cestu od deathcoreových lopat k progesivnímu rocku, ve kterém si své místo nacházejí ambietní plochy a djentové kudrlinky, jen mám strach o to, jestli ten přerod přeci jen nebyl příliš rychlý a násilný.
Zuby tato skvadra ukazuje na albu „Language“ už jen velmi ojediněle. Těch několik scén, kdy se děj skladby prograduje až k situacím, kde bustrované kytary zní opravdu nebezpečně a nedej bože se do toho ozve i nějaké to řvaní nebo growl, spočítáte na prstech jedné ruky. Zbytek alba si s dětskou hravostí a instrumentálním umem preluduje nad nepřebernou knihovnou motivů s citelnou fascinací táhlými melodiemi, zasazenými do nepravidelně rozsekaných rytmů. Mnohem častěji dochází THE CONTORTIONIST až někam k hranici d fusion.
V první patnáctiminutovce je i náročný posluchač vystaven tak široké paletě různých vjemů, že je trochu problém je vstřebat. Vzpomínám, že již před deseti lety machři z kapel jako byly například COPROFAGO dokázali servírovat to nejtvrdší a současně technické, promyšlené a vzletně hravé v jednom balení, aniž by to působilo toporně a uměle šroubovaně. THE CONTORTIONIST se však právě toto nepovedlo. Míchání stylů působí leckdy násilně a nepřirozeně. Je cítit snaha nacpat všechno všude. Díky tomu má nahrávka velmi silná místa i fragmenty, které se rozpadají a nedržely by pohromadě ani zalité v kanagonu.
Svojí genezí vlastně sledují celou řadu podobných kapel, které začínaly s breakdowny, aby následně prozřely a našly vděčné kotviště v zátoce intelektuálně zabarveného prog-djentu. Extrémní vokály ustoupily do pozadí a zůstává trochu zteplalý, ledabyle se rozvalující vokál, který pluje na vlnkách éterických kytar, podobně jako to dělají například SKYHARBOR.
To, že THE CONTORTIONIST neprošli žánrovou evolucí, ale spíše udělali divoký kotrmelec, dokumentuje i jejich živé vystoupení před půlrokem v Plzni. Nový materiál, přenesený na koncertní prkna, působí prostě strojeně a mělce, jak by kapela nebyla sama přesvědčena o tom, co dělá. To však stále nic nemění na tom, že v rámci mladých kapel tito instrumentálně obdaření borci rozhodně stojí za pozornost.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.